„Cítíš se v neustálém napětí? Co ti škola a práce udělaly s tělem.“

Zažili jsme to ve škole téměř všichni. Znáš tu větu: „Zase jsi to nepochopil? To je přece jednoduché.“ „Podívejte se na Janu, ta to zvládla perfektně. Proč ty ne? S takovým přístupem daleko nedojdeš. Tohle je špatně. Měl bys víc pracovat. Jsi chytrý, ale líný. Kdybys dával pozor, tohle by se nestalo.“ 

Co se stane s našim tělem, když ti přes uši a mysl přejdou tyto věty. Neuslyšíš je jen jednou, zřejmě vícekrát, jsou už i notorický známé. Jsou to věty, které se zapisují do našich těl. Doslova se tam vryjí a vytváří vzorec. Vzorec chování, vzorec, který se aktivuje vždy, když tě někdo počastuje stejnou nebo podobnou větou. 

Jak se cítí člověk, který zná důvěrně tyto věty? Může si říkat: Jsem debil, jsem hloupý, nebo oni jsou skvělí, jen já ne. 

V hlavě vznikne automatická myšlenka: NEJSEM DOST DOBRÁ/Ý! Do těla se to uloží jako napětí. 

Vždy, když se bude blížit vyučování, kde dostává takovéto hodnocení může se to napětí projevit třeba tak, že se stáhne hrdlo, sevře žaludek. Ale dítě se naučí, že že být hodnoceno je normální stav. Mají to tak přece všechny děti. Takže je to asi normální a zvykne si.

Jenže tělo nelže! Najednou se v neděli objeví úzkost, nebo se dítě budí v noci ze spaní a nebo se v pondělí ráno probudí s bolestmi břicha, které v pátek zmizí.

Nervový systém je v neustálém stavu pohotovosti, což vyčerpává energetické zásoby těla a dítě je pak paradoxně neklidné, podrážděné nebo naopak apatické.

Kraniosakrální terapie právě u dětí dokáže tato napětí velmi hezky a velmi rychle uvolnit. V těle dětí ještě nejsou tyto vzorce tak pevně zakotveny jako u dospělých a účinek terapie je opravdu mnohdy znatelný ihned.

No a pak vyrosteme a jdeme do práce. Myslíme si, že už je po všem – žádné známky, žádné srovnávání s lepšími spolužáky. Jenže najednou přijde šéf a řekne: ‚Kolega to zvládl za poloviční čas. Tohle jsi mohl udělat lépe. Musíš na sobě ještě pracovat.‘ A tělo? To si pamatuje. Okamžitě se aktivuje ten stejný vzorec napětí jako ve škole – stažený žaludek, mělký dech, napětí v ramenou.

Možná už ani vědomě neregistrujeme, že se něco děje. Ale večer nemůžeme usnout, o víkendu cítíme úlevu a v neděli se vrací úzkost. Trpíme chronickými bolestmi zad, hlavy, trávicími potížemi. Naše tělo nám celou dobu říká: ‚Necítím se bezpečně.‘