Jak může dotek léčit?

Často ve své praxi dostávám tuto otázku. Je logická a jsem za ni moc ráda. Pokusím se vysvětlit jak dotek při kraniosakrální terapii (KST) funguje.

Při bezpečném doteku těla jde o fascinující spojení mezi nervovým systémem a tělesnou pamětí.

Představ si, že tvé tělo je jako řeka – má svůj přirozený tok a rytmus. Trauma, stres nebo zranění vytváří v této řece překážky – místa, kde energie a tekutiny nemohou volně proudit. Tělo kolem těchto překážek vytváří kompenzační vzorce – jako když řeka musí obtékat kámen.

Když terapeut přiloží ruce na tvé tělo s jemným, nehodnotícím dotykem, vytváří bezpečný prostor. Nervový systém, který byl možná léta v pohotovostním režimu, dostává signál: „Teď jsi v bezpečí.“ To je klíčový moment.

V tomto bezpečí začíná tělo spontánně uvolňovat staré vzorce napětí. Není to terapeut, kdo „opravuje“ – je to tvé vlastní tělo, které si vzpomíná na svůj přirozený stav rovnováhy. Terapeut jen vytváří podmínky, ve kterých se tělo může samo uzdravit.

Dotek v KST funguje jako most mezi vědomou a nevědomou částí nervového systému. Skrze něj tělo může komunikovat a zpracovat zkušenosti, které byly příliš intenzivní nebo matoucí na to, aby je mysl dokázala integrovat.

Tělo si pamatuje všechno – a s podporou respektujícího doteku může tyto vzpomínky bezpečně uvolnit.

Proč zrovna dotek? Proč ne slova?

Dotek má jedinečnou schopnost komunikovat s tělem na úrovni, kam slova nedosáhnou. Když trauma vzniká, často se ukládá v tělesných strukturách ještě než máme schopnost ho verbálně zpracovat – třeba u malých dětí nebo při silném šoku.

Nervový systém reaguje na dotek přímo, bez filtru racionální mysli. Zatímco slova musejí projít analytickou částí mozku (kde mohou být odmítnuta obrannými mechanismy), jemný dotek vytváří spojení se subkortikálními částmi mozku a autonomním nervovým systémem, kde jsou uloženy tělesné vzpomínky.

Dotek také aktivuje uvolňování oxytocinu, který podporuje pocit bezpečí a snižuje aktivitu amygdaly (centrum strachu). To umožňuje tělu přepnout z režimu přežití do režimu regenerace.

V kraniosakrální terapii dotek „mluví“ stejným jazykem jako tělo – jazykem pocitů, napětí a uvolnění. Nabízí tělu bezpečnou zkušenost, která může přepsat původní traumatickou zkušenost bez nutnosti ji verbalizovat nebo znovu prožívat.

Slova mohou pomoci integrovat zkušenost, ale často až poté, co tělo začalo zpracovávat trauma na své vlastní úrovni.

Slova (např. rozhovor, porozumění, popis zážitků) mohou být důležitá pro pochopení a integraci traumatické nebo jinak negativní zkušenosti, ale až poté, co tělo samo začne trauma zpracovávat na hlubší, fyzicko-emoční úrovni. Naše negativní vzpomínky nejsou jen v hlavě, ale jsou to reakce nervového systému a těla! Pokud se o těchto negativních věcech jen mluví a tělo zůstává stále v pohotovosti, tak slova často nestačí, nedojde totiž k tělesnému uvolnění.

Příklad: Člověk může racionálně říct: „Už mě to nebolí, jsem s tím smířený“, ale jeho tělo stále reaguje úzkostí nebo sevřením, když se situace dotkne.

Teprve když se tělo začne uvolňovat, dýchat jinak, zklidní se srdeční rytmus, pak slova dostanou jinou hloubku a pomohou tu zkušenosti integrovat, tedy „zařadit“ do životního příběhu bez přetížení.

Jde o to, že tělo léčí první – a hlava to potom chápe!